Můj maturitní ples

Tak už to mám za sebou, náš skromný smolný maturáček! A povím vám, byly to teda nervy! Problém se valil na problém a já už myslela, že nic nevyjde tak, jak má. Ale nakonec, když pominu to ostatní, to bylo skvělé. Ne, že by to někoho asi zajímalo, ale popíšu tu celý večer z mého pohledu, abych se měla u čeho smát, až si to tu jednou zase přečtu :-)

Ples měl začínat v 7 hodin, takže jsme tam měli být už na pátou, aby se stihlo všechno dopřipravit. No, popravdě tak, aby to klaplo, bysme tam museli být už tak od tří :-D Bylo pár minut do sedmé a lidi už začali pomalu chodit, ale my neměli ještě vyzkoušený nástup a to byla osudná chyba. 

Chvíli před tím jsem byla pověřena donést cédéčka s hudbou zvukaři. Tak jsem mu donesla nástup + písničky na šerpování a jelikož jsem viděla, kolik tam toho má, říkám mu, aby si to popsal, že je to přímo naše třída, ale kašlal na to. CD s hudbou na půlnoční překvapení nefungovalo. Spolužačka tam totiž vypálila pouze zástupce souboru, nikoli hudební soubor, takže jsme to samozřejmě nepřehráli. To byly nervy vám povím, naštěstí někdo měl sebou funkční cd, tak tento problém byl prozatím zažehnán.

Další zmatky nastaly při nástupu. První třída odtančila své předtančení a my už se začali řadit, když v tom někdo zakřičel, že nemáme nalité šampaňské! Tak pár holek běželo ho nalévat. Když začala hrát hudba a vyšli jsme, byli jsme v šoku! Nehrála naše písnička David Guetta - Without you (kterou jsme vybírali týdny a div se na tom na smrt nezhádali), ale hrála písnička druhé třídy Coldplay - Paradise! Co nám zbývalo, uprostřed jsme zastavit nemohli, tak jsme zvolnili krok a došli to. Samozřejmě jsme asi 5 minut v trapném tichu stáli a čekali, až tam zvukař dá naše cédéčko, moderátoři se to snažili zachránit, ale trapas to samozřejmě byl.

Po chvíli teda mohli první spolužáci vyjít vstříc svému šerpování. Ale nešlo by to snad bez dalšího problému. Pár lidí před koncem řady nemělo svou písničku. U někoho opět ten výborný zvukař přeskočil jednu stopu, takže až do konce seznamu hrála cizí písnička tomu, kdo stál před ním. Obzvlášť mi bylo líto spolužačky, která bytostně nenávidí nic, co jen vzdáleně připomíná disco a šla na něčí Katy Perry nebo Gagu, už nevím.. Byli jsme pak pěkně nas**ní, protože ta třída po nás to měla už samozřejmě v pořádku... Následovalo skupinové třídní foto na schodech, ale jelikož tam bylo milion lidí, tak než jsem se tam procpala, už bylo vyfoceno.. Ale nejsem sama, kdo na fotce chybí.

Potom byl teda na nějakou chvíli relativně klid. Kapela hrála (tu jsem zařizovala já, takže musím skromně prohlásit, že to bylo asi jediné, co v ten večer vyšlo bez problémů, ha ha :-D), my tancovali, prostě pohoda. Ale další rána. Když jsem přišla do šatny, zjistila jsem, že je zamčená. Tak jsem se ptala spolužáků, co jsem tak potkala, ale klíče nikdo neměl. Nechala jsem to i vyhlašovat od kapely, protože už jsme se pomalu měli převlékat na půlnočko, ale nikdo klíče nevrátil. Stejně si myslím, že to byla druhá třída. Protože dvě šatny vedle sebe, v obou z venku celý večer klíče a najednou někdo zamkne jen tu naší?! No, přišel teda téměř za pět minut dvanáct klíčník, seřval nás, ale otevřel. Takže jsme mohli jít tancovat půlnočko.

Po půlnoci se to už zase na chvíli uklidnilo :-D Kapela zase hrála, my trsali, konečně už popíjeli, protože víno zamčené v šatně už bylo venku (:D) a prostě se bavili. Každou přestávku jsme s Jitunkou chodily za kapelou na pokec, jezdíme na ně už dlouho a fakt je máme rády a byly jsme z toho vyplesklé. Fotily jsme se s nimi, nasmlouvaly si písničky na přání a tak.. Bylo to prostě fajn. Šatna měla být kolem půl jedné vyklizená, tak já že si půjdu pro věci. Ups, nemohla jsem najít tašku! Měla jsem v ní mobil, peněženku, foťák, celou kosmetickou taštičku, oblečení... byla jsem z toho v háji. Holky mi pomáhaly hledat, prozváněly mě a někdo to tam uvnitř slyšel, tak jsem si oddechla, že tam někde bude alespon telefon. Nakonec jsem tašku našla úúúplně na druhé straně místnosti než byla na zemi zaházenou nějakými hadry a věcmi.. Takže jsem si to už všechno rovnou odnesla, nebudu to tam nechávat, po tom všem, co se tam ten večer dělo :-D

Od té doby se teda už nic nestalo. No, nic, o čem bych věděla. Údajně se v předsálí porvali nějací lidé, někdo někoho prohodil obrovskou skleněnou výplní krásného Jihlavského socialistického kulturáku a byla tam sanitka a policajti ho honili.. no nevím, my jsme tudy šli hodinu po události a popravdě jsem si tam nikde žádného skla nevšimla, asi to už uklidili. Ale zpět k večeru. Už nás tam zbylo jen pár, jak já říkala - těch nejlepších. Vylidnil se sál a při tancování se dalo hned lépe dýchat. Jelikož už odešli i fotografové, mohli jsme začít pařit až do úmoru těla, aniž by jsme se báli, že tam někde bude rudá upocená naše maličkost na fotce :-D Věděla jsem, že mě kapela asi zná jménem, ale stejně mi totálně vyrazili dech. Chtěla jsem po nich v polovině večera zahrát jednu písničku, kterou začali hrát právě až ted na konci. A povídají: Je tady ještě někdo ošerpovaný? Joo, támhle Míša v první řadě! Tak Míšo, tohle je pro tebe. Já byla tak šťastná :-)

Po skončení plesu asi tak ve 2 hodiny ráno mi Jitulka s Jirkou řekli, že další kapela, se kterou se takhle podobně známe, hraje v hotelu kousek odtud a ti že hrávají do půl 4. Tak jsme tam šli, ale když jsme došli, bylo po všem :-D Hráli na požadavek pořadatele také jen nějak do dvou, takže jsme je šli alespoň pozdravit do šatny. Leader skupiny, kterého jsem v 15 letech neskutečně milovala, byl úplně překvapený, když jsem tam přišla se šerpou :D Začal mě opusinkovávat, ať mi to vyjde a přál mi štěstí. Dostala jsem asi 6 pusinek, takže jsem byla opět v sedmém nebi :D 

S panem bratrem :)

Tak jsme se s nimi zase rozloučili a vydali se domů. V autě jsme se domlouvali, že teď o víkendu pojedeme na studentský ples, kde hraje kapela z mého plesu a další víkend tam hraje zase tahle kapela, kterou jsme nezastihli. Lístky stojí teda pořádné peníze, skoro dvojnásobek, než jsme na nich byli na jiných plesech, ale tak co, je to poslední ples v jejich sezoně a ten druhý je poslední ples se stávajícím zpěvákem (kapela z maturáku), protože musí prostě z určitých důvodů odejít. Takže tam prostě musíme! :)

Obdivuju někoho, jestli to dočetl do konce a budu ráda za vaše zkušenosti a zážitky z plesu :-) Snad jste neměli tolik mrtvičních okamžiků, jako my. Protože já v některých chvílích myslela, že to semnou šlehne. Na nohou mě drželo jen to, že jsou tam kluci z kapely :D Nakonec to teda podle mého byl úžasný ples, moc jsem si to užila a budu na to do smrti smrťoucí v dobrém vzpomínat! :)