AUPAIR: Život v rodině

Tak jsem tady s dalším dílem seriálu o mém aupair dobrodružství v Německu :)

Kdo ještě neviděl, může si tu přečíst úvodní článek. Stačí kliknout. 

Jsem v poměrně mladé rodině. Rodičům je 30 a 31 let, starám se o dvě holčičky 15 měsíců a 5 let. Bydlím tu jen s holkami a s host mamkou, jelikož jejich tatínek pracuje v armádě a doma bývá hodně málo. Nebude tu celé léto, měl by ale prý možná přijet na víkend někdy začátkem září. GM k tomu zároveň ještě dodělává vysokou školu a píše závěrečnou práci, z toho důvodu právě potřebovala na léto pomoc aupair. 

Jsem tu výhradně kvůli dětem. Spousta rodin (co vím ze zkušeností mých známých) především v Anglii si najmou aupair a berou ji jako levnou služku, které dají pár liber týdně a ona jim vyváří, pere, uklízí a ještě hlídá děti. Já měla štěstí a dostala jsem se do úžasné rodiny, kde je mou náplní práce to, co ji pro aupair být má. Ale k tomu se dostanu v průběhu článku později :)

S GM jsme se domluvily, že k nim přijedu na tři měsíce. Dorazila jsem 3.7. a domů pojedu 30.9. Jízdenku jsem si zaplatila sama, ale ostatní výdaje uhradila ona. Zařídila mi tu kompletní pojištění (jak zdravotní, tak odpovědnosti za škody), SIM kartu s internetem do mobilu a účet v bance. Pokud bych chtěla navštěvovat jazykové kurzy, tak i na ten mi bude prý přispívat. Tohle ale neberte za nějaké dogma, že to tak je vždy, nebo to tak dokonce být musí. Jsou rodiny, které nedají ani korunu/euro/libru navíc. My jsme si na aupairworldu stáhly smlouvu přímo pro Německo, kterou jsme si upravily tak, aby vyhovovala oběma stranám. Ať máme obě kdyžtak "něco v ruce". V Německu dostává aupair kapesné ve výši 260 Euro měsíčně, už je na dané rodině, co dá případně navíc. 

V den mého příjezdu mě vyzvedly na nádraží a společně jsme se vydaly do mého nového domova. Mám tady vlastní pokoj a vlastní koupelnu (kterou sdílím tedy ještě s holčičkami, rodiče mají svojí). V pokoji mě čekalo krásné přivítání. Měla jsem na stole vázu s krásnými květinami, pečlivě přichystané psací potřeby a blok na psaní, obrázek od starší holčičky, kniha průvodce po městě a okolí a jakýsi manuál. GM mi pečlivě sepsala vše, co bych mohla potřebovat. Čísla na prarodiče, sousedy, lékaře obou holčiček, heslo na wifi doma, seznam otázek, které by mi byly položeny pokud bych volala na záchranku, článek o každé z holčiček, co mají rády, co nemají, jak na ně a podobně. Dokonce mi vytiskla i jízdní řády městské hromadné dopravy zastávek v okolí. Bylo vidět, že si s tím dala dost práce a přišlo mi to neskutečně milé. :) 

Nejen ten manuál, ale i další věci měla GM pěkně "vymakané". V kuchyni visí na zdi nástěnka, kde mám krásně vyznačené od kdy do kdy pracuji, co se na daný den plánuje, co je potřeba a podobně. Já jsem taky tak trochu perfekcionista, na všechno si dělám seznamy, všechno si potřebuji dopředu plánovat, takže tohle je mi velmi sympatické :)) Většinou vypadá můj denní režim tak, že na sedmou vstanu, pak snídáme, pomůžu sklidit ze stolu, poté jsem doma sama s menší holčičkou až do dvou odpoledne, kdy se vrací GM se starší (která chodí do školky). Malá od 11 do cca 13 hodin spí, takže to akorát mám u sebe baby monitor a dělám si co potřebuji. Od 14:30 mám volno. Rodina má pro děti spoustu aktivit, neustále se jezdí někam na výlety, cvičení, vystoupení sboru, návštěvy známých a podobně. Vždy mi GM řekne co se chystá a že jsem kdykoli vítaná, když se budu chtít přidat. Například v neděli jsem pozvaná s celou rodinou na oběd k rodičům host táty.

To byla jedna z věcí, kterou mi byli sympatičtí už na prvním skype. Chtěli, aby byla aupair jako součástí rodiny. Ani já sama nejsem taková, že bych ve 14:35 zabouchla dveře do pokoje a vylezla až na večeři. Takže i když mám volno, sedím s nimi třeba v obýváku, když nemám žádné své plány, tak vyrazím třeba i na ten výlet. Jak se mi chce :) Večer potom, když GM uspává maličkou, hraju různé hry s tou starší, někdy si čteme, někdy posloucháme audio knihy. Taktéž dobrovolně, protože to už je v době mého volna.

Jak jsem již naznačila, mou náplní práce je starost o holky. Nemusím vařit, nemusím uklízet, nakupovat, nic. Samozřejmostí je, že pomůžu po jídle uklidit ze stolu, nebo uklidím hračky, když jsou rozházené po celém pokoji, jako by to udělal každý člen domácnosti. Občas mi GM do plánu napíše vzkaz, zda bych mohla vyndat myčku, nebo dát ve 12:30 do trouby upéct jídlo, které je v lednici již připravené v pekáči. Ale vždy je tam slovo prosím a vždy mi také za vše děkuje. Stejně tak jako mi děkuje za pomoc každý večer, když si přejeme dobrou noc. Opravdu se díky tomu cítím jako rovnoprávný člen rodiny a ne jako levná pracovní síla. 

Moc se mi líbí, jak má GM nastavený režim rodiny. Jsou věci, které jsou každý den pravidelně ve stejnou hodinu. Třeba jídlo - snídáme společně po probuzení většinou po té sedmé. Oběd až se malá vzbudí po šlofíku. Večeře v 18 hodin opět společně. Od stolu se odchází až všichni dojí. Pak si společně čistíme zuby a soutěžíme, kdo bude první :D Holky mají také pevný režim co se týče výchovy. Nehrozí, že by se mohly ládovat sladkostmi celý den, stejně tak televizi mají povolenou pouze o víkendu (a nebo za dobré chování výjimečně jindy). GM je na ně hodná, mazlení je na denním pořádku (dokonce i já jsem dostala "nakázáno" holky objímat a chovat když budou chtít, že mají kontakt rády), ale když zlobí, dokáže být rázná. Jsou to pořád jen děti, občas také mají blok nebo je chytne vztek a dělají kraviny. Ale vzato z globálu jsou obě dobře vychované. Myslím, že až budu mít jednou svou vlastní rodinu, nechám se ledasčím inspirovat. :) 

Když se chystá nákup, ptá se mě GM zda něco nepotřebuji koupit, nebo pokud mám chuť na něco k jídlu, co v lednici není, ať jí to klidně napíšu. Před pár dny jsem se ptala, jak má otevřeno IKEA a Decathlon, že mám v plánu se tam někdy jet podívat. Tak hned říkala, že se tam můžeme třeba o nějakém víkendu vypravit společně. Přes internet jsem se tu seznámila s pár lidmi, abych pořád neseděla na zadku nebo nechodila všude sama. Když jsem se měla s jedním z nic sejít, hned mi říkala, ať se sejdeme někde na veřejném místě, kde je plno lidí a ať se pak nějak ozvu, že je všechno v pohodě. Stará se o mě jako o vlastní, tak myslím, že moje mamka může být v klidu! :)) 

Občas si jenom tak sedneme u kafe a povídáme si jako kamarádky. Chválila mi němčinu, že nemusím mít obavu z mluvení. Prý na to, že jí celý život jenom studuji a ještě jsem v zahraničí nebyla, mluvím opravdu skvěle. To člověka potěší a hned mu to trochu přidá na sebevědomí :D I přes to vše ale jí stále vykám, jelikož mi tykání zatím nenabídla. Jediný problém, který s tím mám je ten, že mám strach abych jí jednou nezačala tykat, protože na holky je to samé "du" a najednou mám promluvit na ní a srovnat si, že to je zase "Sie" :D Ale myslím si, že i tak by to brala úplně v pohodě. Nebo například dnes mi z obchodu přivezla klipy na uzavírání sáčků, které jsem u nich obdivovala, že si taky musím pořídit. A že prý je to dárek pro mě, jak výborně jí tu pomáhám. Jsem šťastná, že jsem právě tady. :) 

Do dalších dílů mám v plánu ukázat vám tady něco z okolí a nebo se trochu rozepsat o tom, jací jsou Němci jako lidé a srovnat to s tím, co se o nich říká. Tak zatím pac a pusu.