Hallöchen! :)
Tak jsem tu s dalším příspěvkem. Toto téma "rozdíly mezi Českem a Německem" eventuálně "rozdíly mezi lidmi z Česka a Německa" jsem chtěla sepsat už na začátku mého pobytu. Ale nakonec jsem se rozhodla ještě počkat, abych měla víc materiálu :)) A kdy je příhodnější čas, než přesně v polovině pobytu. Za 6 týdnů už pojedu zpět směrem ČR, fňuk.
V první řadě bych chtěla podotknout, že bych nerada, aby mě teď někdo bral jako ten typ člověka, který haní vlastní národ a vyzdvihuje jiný. Nebo že snad tvrdím, že všichni jsou takoví a makoví. To vůbec :) Jenom tu chci objektivně shrnout co jsem vlastním okem vypozorovala. Bavila jsem se taky se svými známými tady a ti mi říkali, že Němci v globálu jsou ještě trochu jiní... že jsem měla štěstí na místo, protože tady jsou lidé přátelští a nesmírně milí. Asi tím čerstvým vzduchem z hor :)))
První věc, které jsem si všimla je to, že se tu lidé usmívají! Prodavači v obchodě, řidiči v autobuse, chodci na ulicích... Já jsem taková, že i v Česku, když mám dobrou náladu a jdu po ulici, usmívám se na cizí lidi. A málokdo úsměv opětuje. Tady je to asi normální a ještě vám popřejí hezký den či se zastaví na kus řeči. Nejvíc lidí poznávám asi tehdy, když jsem s holkami venku, třeba v parku. To se tak člověk dá do řeči s maminkami a tatínky, když si i ty "naše" ratolesti spolu hrají. To, že mi říkají, jak je mi Carlotta podobná, už skoro ani nevnímám :D Jednou se mi stala hrozně pěkná věc, kdy jsem byla s malou s kočárkem na procházce a potkaly jsme starou paní na elektrickém vozíčku. Dala se se mnou do řeči, nakonec jsme spolu strávily asi půl hodiny příjemného a zajímavého povídání o všem možném, provedla nás po okolí, ukázala pár hezkých míst a zase jela zpátky, aby jí vystačila baterka ve vozíku.
Nedokážu ani vyjádřit ten pocit svobody a naplnění, když si uvědomím, že jenom díky znalosti jazyka je člověk schopný tolika věcí. Jsem v cizí zemi, odkázaná prakticky sama na sebe, ale nepociťuji nějaké větší problémy. Zvládla jsem si zřídit účet v bance, nakupovat tu, poptat se na cestu, zorganizovat si výlety do jiných měst, seznamovat se a randit, odpovídat do pouliční ankety, přihlásit se tu na úřadech (ok, s tím mi asistovala GM :D) a podobně... Často se mi stává, že se mě ptají, jak dlouho tu už žiju. A když odpovím, že 6 týdnů, nechtějí mi to věřit, že to vypadá na mnohem déle. Každý mi tu chválí němčinu, jak krásně mluvím a rozumím. Že prý mluvím lépe, jak většina cizinců co tu žijí už třeba deset let. A je jedno, zda je to pán v bance, kamarádi GM, moji kamarádi... všichni řekli vesměs to samé. Tohle člověka hodně potěší :)) Ale jsem perfekcionista, takže si rozhodně nenechávám narůst hřebínek a pracuju na tom dál.
Takže jen v rychlosti shrnu poslední odstavce: Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. A ta svoboda je nepopsatelná.
Cestování je tu drahé - lístek na MHD 90 minut zde - 2,60 Eur. U nás v ČB je to 60 minut za 16 Kč. Za autobus FlixBus jsem do Berlína dala 19 Euro, DeutscheBahn (vlak) vycházel kolem 50 Eur.
Řidiči autobusu a obecně MHD je kapitola sama pro sebe. Mám tu spoustu krásných zážitků. Když jsem se ptala při přestupu řidiče odkud jede můj další bus, s úsměvem mi to vysvětlil, řekl ještě další spoje odkud jedou a nakonec mě pustil na přechodu a ještě mi zamával. Lidé při nástupu (nastupuje se pouze předními dveřmi) řidiče zdraví a on zdraví je. Muži stojící na zastávce při nastupování pouští starší paní před sebe a ještě jim většinou pomáhají, pokud je potřeba. Pán z našeho autobusu potřeboval přestoupit do spoje, který jel před námi. Tak mu řidič ochotně vysílačkou zavolal, zatroubil na kolegu a ještě se s ním přátelsky rozloučil. Dokonce jsem byla i svědkem situace, kdy tramvaj po odjezdu ze zastávky stála na semaforech a řidič (opět s úsměvem) ještě otevřel dveře a nechal nastoupit pána, který dobíhal. Nechci nějak soudit nebo říkat, čím to může být. Ale je to příjemná změna oproti tomu, co znám z budějcké MHD, kdy mám občas pocit, že snad má řidič škodolibou radost z toho, když někomu zavře a odjede před nosem...
Opět se mi potvrdilo, že ne vše, co se říká, je vždy pravda. Asi všichni Češi ví, co se o Němcích říká. Že jsou studení, neupřímní, puntičkářští, přesní, přísní a podobně. Nevím, nemůžu souhlasit. Všichni, koho jsem tu měla možnost poznat a potkat, byli skvělí přátelští lidé, kdykoli schopní pomoci. Nikdy jsem se nesetkala s nepříjemnou reakcí když jsem se na ulici ptala třeba na cestu. To, že jsou puntičkáři, naopak bude pravda. O tom už jsem mluvila ve článku ohledně života v mé rodince. Jejich dochvilnost a přesnost mám ale moc ráda. Je fajn vědět, že když se s někým domluvíte, tak to platí. A pokud by se měli zdržet, dají předem vědět a několikrát (!!) se omlouvají. Dokonce se několikrát omlouvají i za něco, čeho nebyli sami přímou příčinou. I když tohle bude spíš vychováním, než národností :))
Co se týče cen, moc jsem toho zatím nevypozorovala, protože nemám potřebu moc nakupovat. Jídlo mám u rodiny, tak pro sebe si kupuju jenom občas. Ovšem pár srovnání mám :) Pánové teď odpustí - dámské hygienické potřeby se tu vyplatí a dokonce uvažuji, že si odvezu zásobu i domů :D Balení 80 ks tamponů za cca 79 Kč v přepočtu? No neberte to! Potraviny obecně jsou tu tak nějak nastejno jako u nás. Záleží kus od kusu a taky obchod od obchodu. Vyzkoušela jsem tu konzervy s hotovým jídlem, které jsem si vezla do Berlína. 600g konzerva v přepočtu za 59 Kč a ještě jídlo opravdu poctivé, velké kusy masa... To se s našimi Hamé konzervičkami nedá srovnávat, jak množstvím, tak kvalitou. Pohledy jsou tu taky dražší, většinou se cena pohybuje kolem 1Eura až 1,20 Euro za pohled, poštovní známka potom 0,45 Euro. 
Telefonování je tu pecka! Nevím jak ostatní sítě a operátoři, ale já dostala předplacenou simkartu ALDI Talk. Není potřeba se tu uvázat smlouvou, měsíčně stojí 7,99 Euro (takže cena, za kterou u nás tarif už asi ani není) a mám tam 300 volných sms/minut, volání a psaní do sítě Aldi zadarmo a pozor! 750 MB vysokorychlostního internetu. Když to srovnám se svým tarifem co mám v ČR, budu hoooodně brečet až budu zpátky (kor po tom, co O2 zastavilo internet po vyčerpání dat...). Tohle je jedna z věcí, kterou budu moc postrádat.
Líbí se mi tu, že spoustu potravin je tu hodně kvalitních. Poslední rok a půl se o tuhle oblast zajímám, proto jsem se naučila číst složení. Moje GM nevybírá potraviny podle toho, aby byly "nutričně dobré" na hubnutí, jako jsem byla zvyklá já. Ale vybírá je tak, aby tam bylo co nejméně soli a chemie a aby to byla prostě nejlepší možná varianta. Je tu dobrý výběr. Často jezdíme do LIDLu, občas taky Aldi a nebo REWE, ty ale neznám tak dobře. Co je ale fajn, že třeba u alkoholu se dá koupit i malinké balení. Ráda si kupuji malé 300ml lahvičky vína. Člověk jich může vyzkoušet víc a navíc neriskuju, že koupím velkou lahev a vyleju to, protože mi nebude chutnat. A za to 1 Euro se to dá :)
Ještě zmíním jenom v rychlosti věci, které už jsem v předešlých článcích naťukla. Lidé tu hodně jezdí autem a pěšky jsem je tu na cestách mezi městskými částmi moc nepotkávala. Na druhou stranu na běžeckých stezkách běhá spoooooustu lidí, víc než jsem zvyklá z ČB. Taky jsem tu ve městě našla několik fitness pointů. Což je místo, kde jsou takové univerzální cvičební stroje, člověk se tam při běhu může na chvíli zastavit a dát si do těla :) Cyklostezky se tu nachází všude, buď jsou vedené na kraji silnice (a mají pak vlastní semafory), nebo jsou vyznačené jako součást chodníku. Panáčci na semaforu tu graficky vypadají úplně jinak než u nás. Dokonce v Berlíně jsem viděla i značkovou prodejnu Ampelmann se zbožím - tašky, trička, hrníčky, pohledy - s motivem tohoto panáčka :D 
Ze značek aut tady (laickým pohledem) jezdí v 70% hlavně Volkswageny. Sem tam se dá zahlédnout i Škoda. Samozřejmě tu jezdí i jiné značky, ale obrovskou převahu má to VW a BMW.
Ještě jsem vypozorovala pár dalších drobností. Jako to, že tu ohromně frčí "Pommes mit Mayo" neboli hranolky s majolkou. Tatarku jako takovou, co máme u nás, jsem tu v žádném stánku s jídlem neviděla. Jedí je normálně jen s majolkou. Hranolky tu dělají takové tlustější. setkala jsem se s pojmem holandské hranolky, ne ty tenoučké "mekáčové" co známe u nás.
Na kočky tu nevolají "čičiči" jako my. Nevolají na ně nijak. Buď jenom Katze nebo vlastním jménem. Když jsem se jim snažila vysvětlit smysl našeho čičí, koukali na mě jako na blázna. A ano, zkoušela jsem to. A ne, jejich kočka na to opravdu nereagovala. Postavila akorát trochu ouška, ale ani se neohlédla. :D
Na nádraží, když chcete jít k okýnku a koupit si jízdenku, si musíte vzít pořadový lísteček a čekat. Jako u nás v bance. Případně si můžete koupit lístek rovnou v automatech, které tam jsou. Ale v těch jsem se já osobně zezačátku nevyznala, takže jsem si musela počkat :) A ve vlaku průvodčí nechodí jako u nás po každé zastávce. Prý jde občas. Ale jela jsem vlakem 5x a nikdy neprocházel a ani kontrola revizorů nebyla. Akorát jednou v MHD autobuse za mnou přišel pán, zda mi může položit pár otázek. Chtěl vidět lístek, zeptal se na cílovou zastávku a něco si vyplnil na tabletu. Nevím teda, zda to byla jen nějaká anketa, nebo to byl revizor, těžko říct. A v každém vlaku, i v malém motoráčku, i na každém nádraží, se nachází plechovky na tříděný odpad. Ty jsou i všude po městě.
To je zatím tak všechno, co mě napadlo či překvapilo. Kdo ví, třeba ve své druhé půlce pobytu přijdu ještě na něco. Tak snad vás článek bavil. Tschüßi!♥
Žádné komentáře:
Okomentovat