AUPAIR: Součást rodiny

Zdravíčko. :))

Pravděpodobně jeden z posledních článků psaných na německé půdě, ostatní už budu dopisovat zpětně - kvůli problémům s počítačem stejně nemůžu zveřejnit články z cestování, protože nemám jak stáhnout fotky. Přesně za deset dní už budu sedět ve svém pokojíčku u rodičů a o pár dnů později zpět směr ČB. Myslím si (a to tvrdím od začátku), že jsem nemohla mít větší štěstí na to, kam jsem se dostala. Jasně, mohla jsem třeba najít rodinu s domem na pláži, rodinu v Berlíně, rodinu co by mi platila 100€ týdně... Ale já skončila na místě, kde jsem místo toho neskutečně šťastná.

Začátky s dětmi nebyly úplně jednoduché, naštěstí jsem měla absolutní podporu v GM. Vždy, když jsem si s něčím nevěděla rady, mohla jsem se na ní obrátit. Maličké (16 měsíců) trvalo přibližně dva týdny, než si na mě úplně zvykla, ze začátku hodně plakala, když jsme byly spolu úplně samy. Ale od té doby se začalo častěji stávat, že i když jsme byly v místnosti s mamkou obě, chtěla abych jí do náruče vzala já. A párkrát dokonce za mnou chtěla i z maminčiny náruče. :) Přišla jsem si po tom zvláštně, nechtěla jsem, aby se GM cítila jako že jí malou kradu, tak jsem jí to potom řekla. Ale ona úplně v pohodě, že je jasné, když spolu trávíme denně tolik času, že si ke mě už utvořila pouto. Naopak prý je ráda, že je jí se mnou hezky a nedokáže si představit, jak se jí bude stýskat, až odjedu. To bylo nějaký třetí týden, co jsem tu byla. Teď už je odjezd na spadnutí a nedokážu si to představit ani já :(

Se starší (5 let) jsme měly různé fáze. První měsíc jsem měla dopoledne na starost jen malou, zatímco ona byla ve školce. A odpoledne, když byla doma, byla doma i GM a já už měla volno. Oficiálně. Ve skutečnosti to fungovalo tak, že jsem ten čas často trávila s nimi. Byly jsme třeba v bazéně, v zoo, parku, hrály různé hry doma... Takže se zdálo, že to bude jednoduché. Další dva měsíce se mi pracovní doba změnila. Maličká začala také chodit do "školky" pro batolata, měla jsem tudíž dopoledne volno a odpoledne jsem měla na starost obě holky naráz. Vyvstal tam velký problém s tím, že na sebe hrozně žárlily. Hlavně teda právě ta starší. Dělala malé naschvály, snažila se jí rozbrečet, štípala jí, brala hračky... Když už to "nepomáhalo", začala si to částečně vylévat i na mě. Nedokázala se přenést přes to, že není středem vesmíru a když jsme spolu samy, musím dávat pozor i na malou a nemůžu se věnovat jenom jí. První den jsem to nechala plavat, byla hodně unavená a když je unavená, tak je (jak se tady říká zickig) nesnesitelná. Ale když se to nezměnilo ani druhý den, mluvila jsem o tom večer s GM. Ta mi slíbila, že s ní promluví a poradila mi, jak se v takové situaci zachovat a co jí říct.

Naštěstí už jsem nic takového nepotřebovala. Od té doby byl klid :) Občas sice byla trochu hubatá, když jsem jí nechtěla povolit koukat na televizi mimo víkend, kdy to může, nebo nebylo vše hned po jejím. Ale žádné větší konflikty už nebyly. Je pravidlem, že když už se chová fakt hrozně, pošle se na pár minut sama do svého pokoje ať přijde, až se uklidní. Sem tam to třeba dopadlo, že po pár minutách přišla a řekla, že si tam chce sama poslouchat dětské kazety, tak jsem o ní půl dne nevěděla. A když se vrátila, byla jak vyměněná, celá miloučká :) Jakmile si to trochu sedlo a my si spolu zajely nějaký režim, bylo z ní zlatíčko. Kdykoli jsem nevěděla jak se něco řekne německy, tak mi to hned řekla - dělala si ze mě legraci, když se mi pletlo ausräumen/aufräumen a schválně to pokaždé říkala jinak a já musela poznat, kdy je to správně :D Pak spolu taky hrajeme hru Blinde Kuh (slepá kráva). Nasadíte si masku krávy přes kterou není nic vidět, poslepu vezmete do ruky předmět a musíte poznat, co to je. Je tam pár věcí, které si za boha nemůžu zapamatovat (šroubovák, volant, vrtulník..) a ona už ví, které to jsou, tak mi je záměrně nedává, ať neztrácím body. Ale vždy mi to zopakuje, jak se to řekne. To mi přijde hrozně hezký a na 5 letou holčičku i rozumný :) V posledních pár týdnech se z ní stal selfie maniak :D Objevila mojí selfie tyč a zajímala se k čemu to je. Tak jsem jí to ukázala a od té doby kdykoli, když jsme byli někde venku a já jí s sebou měla, chtěla se fotit. Sem tam prohodila něco jako "Můžeme se vyfotit, ale jenom my dvě, sestřička nesmí." ale už jsem jí vysvětlila, že je hezké mít památku všechny spolu dohromady.

Myslím si, že hodně je to dané výchovou. Někdo (třeba moje maminka :P ) by mohl říct, že mají ta pravidla výchovy nastavená docela přísně. Ale jak už jsem se tu zmínila dřív, mě to naopak přijde užitečné a s těmi dětmi se potom dá lépe pracovat a třeba jim to i slíbit za odměnu, když se dobře chovají. Nemyslím si, že zákaz neustálého koukání na TV a cpaní se denně sladkostmi jim může nějak ublížit. Naopak. Jasně, taky jsem jí někdy dovolila vzít si trochu víc bombonů než má povoleno od mamky s tím, že to bude naše tajemství a nepovíme jí to. Ale na oplátku za to mi musela třeba něco přislíbit a opravdu to potom dodržela. A fungovalo to takhle skvěle.


Často jsme měly na návštěvě i děti od GM kamarádek, takže tu byla taková malá školka. Na oplátku zase jiný den se hrálo u nich, takže jsem měla o to volněji. Ale zjistila jsem, že mě všechny děti milují :D Je jedno jestli roční nebo tříleté, holčičky nebo kloučci, všichni se se mnou po chvilce už mazlili jako by mě znali věčnost. Tyhle momenty jsem si užívala.

Je hrozně fajn pocit vidět, že jste tu po sobě něco zanechali. :)) Ať už jsou to písničky - obě holčičky milují Skákal pes a ta starší to umí dokonce s neskutečně roztomilým přízvukem česky zpívat, nebo různé hry, způsob jak maličkou uklidnit... A taky je hrozně fajn pocit, když víte, že jste tu nebyli jenom za služku a chůvu, ale opravdu za (plno)hodnotnou lidskou bytost. Několikrát jsem byla pozvaná i na plánovanou návštěvu k rodičům, nebo rodiče přijeli sem k nám třeba na grilování. A i když jsem měla volno, tak mi vždy řekli, že se můžu připojit, pokud budu mít chuť. Povídali jsme si o různých věcech a navzájem si rozšiřovali obzory o poznatky z našich kultur. Rodiče host taťky jsou také cizinci, mamka Polka a nevlastní taťka z Maďarska, takže to bylo vždy velmi zajímavé. Při poslední návštěvě před pár dny se ptali, kdy přesně odjíždím. A po mé odpovědi řekli, že doufají, že do té doby se ještě uvidíme, abychom se mohli rozloučit. Dostala jsem od nich dokonce Vans kecky dovezené z Ameriky, to bylo moc milé :) Aneb co dokáže jedna prohozená poznámka, že "s tou mojí obří velikostí na ženskou je těžký sehnat hezký boty."

Host taťka (GF) tu s námi celé léto nebyl, vrátil se z mise až druhý týden v září. Měla jsem docela obavu, jaké to bude, protože už jsem tu byla zvyklá "jako doma" a najednou tu budě někdo nový. Ale dopadlo to všechno dobře :)) Prvních asi 5 dní jsem se cítila trochu nesvá, přeci jen byl tu najednou cizí chlap, ale je taky moc fajn a aspoň jsem si ověřila, jak rychle se dokážu na něco adaptovat :D Bylo to celé trochu zmatené, protože holčičky nechodily v té době do školky, aby si je po takové době taky užil a já nevěděla, zda se mám motat kolem a být k ruce, nebo je nechat. GM byla každý den až do večeře na univerzitě, takže jsme byli sami. Ale po pár dnech mi už vždy sám zavolal (vždy volal, i když mi to klidně mohl napsat jenom SMS) s tím, že třeba si holky bere a přijede v tolik a tolik, že do té doby ať si orazím a tak :) Dokonce jsem dostala i v týdnu 3 dny úplně volno, takže jsem měla možnost se zajet podívat k moři a do Amsterdamu, ale o tom budou články až budou fotky :))

GF se ke mě choval řekněme opravdu jako by byl můj táta. Někdy mi podstrojoval i víc, než vlastní taťka :D Několikrát mi jen tak nabídl odvoz, ačkoli by to dělat nemusel a ani tam neměl cestu. Jednou se pro mě i vrátil, když já šla pěšky do města a on se zrovna vracel a hodil mě na metro. Když jsem vyrazila do kina, tak mě hodil na městskou a potom druhý den u večeře se ptal, jaký to bylo (HM mi psala na WhatsApp hned ráno, básnila jsem o tom asi týden předem, tak byla zvědavá). Jo a vyvářel pro nás! :D Nejlepší bylo, když věděl, že jsem šla běhat a po návratu jsem našla na stole připravený zeleninový salát se semínky, vejcem a kuřecím. Povídá, že tam extra nedával rajčata, když se dozvěděl, že je nemusím. A každé ráno u snídaně pro nás s GM dělá Milchkaffee (kafe s našlehanou mléčnou pěnou). Nechci to nějak globalizovat, ale byla jsem v příjemném šoku, jak se tady chlapi chovají. Ať už GF, jeho nevlastní táta nebo manželé kamarádek od GM. To by vydalo na samostatný článek... třeba ho taky napíšu, jací jsou němečtí muži! :D

No a s GM jsme se staly opravdu dobré kamarádky. Řešily jsme spolu chlapy, vyprávěla mi i jak se poznali s GF, já vyprávěla jí, povídaly jsme o škole, o situaci v EU a u nás, dost se taky zajímala o Česko kulturně, měly jsme si neustále co povídat :) Vždy když jsem byla někde pryč, ať už v tom kině nebo s někým někde ve městě, tak mi pak psala jak to jde, ať se bavím. Nebo když jsem zůstala občas na víkend sama doma a ona byla s dětmi někde pryč, pokaždé mi napsala zda je vše v pořádku, něco nepotřebuju a jestli už se mi po nich stýská :D Z toho důvodu jsem ani nějak moc nepotřebovala hledat si tu plno kamarádů a chodit po párty. Mnohem raději jsem s ní hodinku poseděla a popovídala. Nehledě na to, že to mi po jazykové stránce pomohlo asi nejvíc. Taky mi dost pomáhalo poslouchat, jak odpovídá na "proč" otázky dětí. Jelikož to pro ně bylo vysvětleno srozumitelně, pochytila jsem to taky.

Jednou jsem se u večeře nějak zmínila, že jsem se chtěla jet podívat na Externsteine (takové skály/rozhledna asi 50km odtud), ale doprava tam stojí za prd a je dost drahá na to, jaký je to kousek. A druhý den ráno u snídaně povídají, že jestli nemám plány na neděli, chtěli by abychom si tam všichni spolu udělali výlet. A že nedaleko toho je ještě památník Hermannsdenkmal, který by mi chtěli ukázat. Tak jsme jeli na výlet :) Udělali jsme si tam na památku společné fotky. Už dřív, když jsem si s GM povídala o tom, že absolutně netuším, jak se zvládnu sbalit a odjet (po tom, co všechno jsem tu nakoupila :D), naznačovala, že tu nejsem naposled. Odpověděla na to třeba, že si tu v tom případě musím něco nechat a příště si to vyzvednout.
Nebo když starší zpívala Skákal pes a nevěděla poslední sloku, povídá GM že "než Michaela příště přijede, musíš už to umět celý". To mě těšilo, že stojí o kontakt i po mém odjezdu :) A pak začala mluvit i o tom, že by přijeli rádi navštívit i oni mě v Česku. Bavili jsme se o tom i teď v autě po cestě na ten výlet. Starší na to najednou s děsem v očích prohlásila "Vždyť tam ale nikdo nebude umět náš jazyk, nebudeme tam vůbec ničemu rozumět. To nám bude muset Michaela všechno povídat sama. A ukážeš mi tvoje kočky, že jo??!" :D

Takových příběhů bych tu mohla vypsat další hromadu, ale myslím si, že to nejdůležitější jsem tu zachytila. Teď mě mrzí, že jsem tu byla jenom na 3 měsíce, když jsme si takhle báječně sedli. A zároveň vím, že to není naposledy, co jsem někde jako aupair. Ale už nikdy to určitě nebude takové, tahle rodinka nasadila opravdu vysokou laťku a stala se mojí druhou rodinou. ♥